Okurková bouře ve Stínadlech

Co se děje ve Stínadlech? Už řadu dní se něco dělo, něco podivného a znepokojivého. Tam, kde Druhá strana hraničila Rozdělovací třídou se Stínadly, tam bylo boží dopuštění, vzrušeně rokovali; chlapci křičeli, zlobně hrozili směrem ke Stínadlům.

Dlouho byl pokoj. Téměř rok. Od té doby Když Vontové ztratili svůj talisman, zvláštní kovovou hříčku, která měla tak ponurou historii, ztratili zájem o vše vontské.

Jejich mocná organizace, ovládající celá Stínadla, nahlodaná navíc dočasnou nesvorností, se tehdy rozpadla v několika hodinách jako stavba z karet a Vontové přestali být nebezpečím pro hochy z ostatních čtvrtí.

Až zase teď! Něco se tam děje! Již pouhé vědomí, že se odvážil toho, čeho se neodvážil žádný jiný Druhostraník, snad ani Rychlé šípy ne, ho však naplňovalo uspokojením. V těch okamžicích stoupala hvězda jeho proslulosti neuvěřitelnou rychlostí. Neznámý Jiří Rymáň, aniž o tom sám věděl, začínal dráhu chlapíka všeobecně známého, hocha, o kterém bude Druhá strana mnoho a dlouho hovořit.

Ale kdo by se odvážil vyběhnout proti Vontům? Uplynul již téměř rok od té doby, kdy Rychlé šípy prožily svá nejúžasnější dobrodružství ve Stínadlech s nepřátelskými Vonty.

Rok trval zoufalý zmatek ve Stínadlech, rozklad a nezájem Vontů. Až teď zase…! „Máme dnes na programu jednání o tom, co nás před rokem tak vzrušovalo a co se dnes opět hlásí k životu: o Stínadlech a o jejich Vontech!

 „Tak hoši, do toho! Do toho! Okolnosti jsou silnější než my. Vypadá to, že ani tentokrát nám nedovolí stát stranou!“

Vypadá to neuvěřitelně, a přece snad není ve Stínadlech jediného Vonta, který by tomu nevěřil. Připravuje se volba Velkého Vonta. Nevíme, jestli se nám i tentokrát podaří dostat se k tomuto nejvyššímu vontskému obřadu jako loni, ale vynasnažíme se i tentokrát – přes všechen odpor Vontů – zasáhnout pronikavě do jejich záležitostí.

Stínadla se bouří. Stínadla chtějí přivést znovu k životu vontské zřízení. Boj o Velké Vontství se stupňuje. Chceme do něho zasáhnout! Máme zájem na tom, aby ve Stínadlech zavládl pořádek a právo. Stínadla nesmějí být pro nás zakázanou čtvrtí, do které by chlapci z Druhé strany měli chodit jako do džungle, se strachem, zda se vrátí vůbec zpět a v jakém stavu!

 „Myslím, že bude nejlepší,“ uvažoval Mirek, „uděláme-li si zase takový přehled všeho, co víme i čemu nerozumíme, jako jsme měli tehdy před rokem!“ Rozevřel silnou knihu – kroniku klubu, a zastavil se u první čisté stránky.

„Podívejte se,“ pokračoval a současně začal psát. „Napíšeme sem všechno, co až dosud víme, ale čemu nerozumíme. Bude to takový seznam záhad.

Poslední TAM-TAM, nabitý událostmi o Širokovi, o svatyni Uctívačů ginga a vůbec o celé minulé výpravě Rychlých šípů, vzrušil celou Druhou stranu. Předplatitelů přibývalo každým dnem. Nikdo si nechtěl dát ujít tak úžasnou četbu, každý chtěl znát podrobností všeho toho, co se děje ve Stínadlech.

Sběrač, časopis Dvorečáků, také nelenil. Přinášel však jenom neurčité zprávy, všelijaké dohady, různé drby a „názory druhých“. „To jsou zvláštní patroni, tihle Vontové!“ „Je tu jistě víc všelijakých zásad a nepsaných zákonů, a o těch my nic nevíme!“

Chlapci a děvčata z Druhé strany byli zvyklí na to, že každé číslo TAM-TAMU, toho podivuhodného časopisu, který Rychlé šípy vydávaly, přineslo vždy úžasné zprávy o Stínadlech, Vontech a událostech kolem nich., Ale rozruch, jaký způsobilo dnešní číslo TAM-TAMU, Druhá strana snad ještě nepamatovala!

„Četl jsi už nový TAM-TAM?“ – „Viděli jste už TAM-TAM?“ zdravili se hoši a děvčata na ulicích, ve škole, zkrátka všude, kde se potkali. Vontové jsou víc a víc útočnější. Již při pouhém vyslovení slova Vont a Stínadla běžela husí kůže po těle.

Několik let řídil Vojtěch Vont moudře osudy Stínadelských. Byl již skoro dospělý, když předal svou vládu svému mladšímu nástupci, nejschopnějšímu z Vontské rady. Na památku prvního náčelníka si pak Stínadelští začali říkat Vontové.

Organizace sílila, nebyla snad už jediná ulička, která by k ní nepatřila. Vyvíjela se stále větší a větší činnost k prospěchu všech Vontů. Ustanovila nové zvyky, pravidla, zavedla svátek Vontů, již nikdy nebyl porušen ve Stínadlech mír mezi uličkami.

Katastrofa nastala loňského roku. Dosavadní Velký Vont se chtěl vzdát svého úřadu a předat jej svému nástupci. Hlásili se k němu však Vontové dva: Mažňák a Losna.

Podle pravidel měl být titul Velkého Vonta mezi nimi tedy vybojován. Víte, že jsme tehdy do tohoto boje zasáhli ve snaze zajistit Velké Vontství Losnovi. Byl zárukou lepšího vedení Stínadel než povahově vadný Mažňák.

Boj mezi Mažňákem a Losnou před očima Vontské rady skončil tragicky. Bylo po volbě Velkého Vonta. Vontové rozeštvaní na několik táborů ztratili po prozrazení této zprávy zájem o celé vontské zřízení, organizace se rozpadla a ve Stínadlech zavládl zmatek a staré násilí.

Teď po roce bezvládí se Stínadla zase zdvíhají. TAM-TAM vás informuje. Očekávejte zprávy v dalších číslech, kde vám kromě nynějších událostí budeme na zvláštní stránce vypisovat různé zajímavé podrobnosti ze starých vontských dob, o kterých jsme vám dnes přinesli zatím jen stručný nástin.

Snad ještě nikdy nebylo na Druhé straně takové pobouření mezi hochy a děvčaty jako v den, kdy vyšlo nové, spěšně vyrobené číslo Sběrače! Několik hochů vidělo už včera neslavný návrat vydavatelů Sběrače a Bratrstva Kočičí pracky – a tak dnes už od rána se šířila od úst k ústům zpráva, že se něco stalo a že tito odvážlivci přinesli ze Stínadel úžasné noviny. Ke vzrušení nemálo přispěla i zpráva o ukořistění TAM-TAMŮ.

„Mirek Daneš je náš. Mirek nás povede k cíli! Nikdo nebude řídit Stínadla tak jako Mirek. Jedině on se musí stát Velkým Vontem! Dejte své hlasy jedině jemu!“

„A víš, kdo teď hlavolam vůbec má?“ zeptal se Mirek. „Ano, Široko. Jistě jste o něm slyšeli. Řeknete-li tady ve Stínadlech Široko, každý se zachvěje. Je to hrozné jméno. Šíří kolem sebe strach. Leckdo o něm vypráví neuvěřitelné věci.

Ale přece je nutné se s Širokem setkat. Na jaře bude volba Velkého Vonta. Je zde několik skupin a každá chce prosadit, aby Velký Vont vyšel z jejího středu. Největší naději má skupina, která bude mít nejvíc členů. A nic tak nepřiláká členstvo jako ježek v kleci. Musíme proto od Široka získat hlavolam za každou cenu!“

Nové číslo TAM-TAMU, které Rychlé šípy vydaly asi tři dny po výpravě do Stínadel, tak bohaté na nové události, bylo přímo nabité zajímavostmi. Druhostraníci jen hltali zprávy ze Stínadel. S ustrnutím přečetli barvité líčení cesty Rychlých šípů za modrým světlem.

Důkladný Jarka se potom ujal slova: „Musíme si promyslet napřed každý krok, každé slůvko, které tam proneseme, aby Vontové nepojali podezření ještě dřív, než se dostaneme k Bublinovi. A musíme se připravit i na jejich nejrůznější otázky, které nám po cestě ze schodů budou klást, abychom nepřišli do rozpaků co odpovědět. Musíme si i sestavit celý plán, jak půjdem, kdo první, kdo vedle koho bude stát, a vůbec každou podrobnost.

„Nejvyšší čas, aby došlo k volbě Velkého Vonta!“ zašeptal Mirek k chlapcům po jednom z takových kvapných úniků do domu. „Dřív tu nebude pokoj a bezpečí!“

„Škoda, že nemůže být Velkým Vontem Losna!“ poznamenal Jarka. „Mohli bychom jeho prostřednictvím působit na celá Stínadla – a udělat z nich pořádnou čtvrť!“

„Stínadla se bouří, ve Stínadlech se však také bojuje mezi dobrem a zlem. Spřátelili jsme se s vontskou skupinou, která dává záruku, že by vedla Stínadla opravdu vzorně, kdyby z jejího středu byl zvolen Velký Vont. Vede ji hoch dobrý a ušlechtilý. Jeho jediný zájem je nastolit ve Stínadlech pořádek a věčný mír.

My, Rychlé šípy, jsme se rozhodly věnovat veškerou svou pomoc této vontské skupině, neboť jsme se přesvědčily, že svá předsevzetí myslí upřímně a že si naší pomoci také plně zaslouží. Vrátíme do rukou této skupiny první vontskou kroniku, kterou jsme ve Stínadlech objevili a vykopali – a když se nám podaří zmocnit se ježka v kleci, rovněž jej předáme této skupině.

Když Vojtěch Vont podal za všechnu stínadelskou mládež žádost městským úřadům, aby zřídily ve Stínadlech hřiště, které tam až dosud nebylo, pobouření dospělých dostoupilo vrcholu. „Co si to ti kluci dovolují!“ hubovali páni na úřadech. „K čemu potřebují hřiště?

My jsme nikdy žádné hřiště neměli – a také jsme vyrostli! Copak jim nestačí, když se vyskotačí jednu hodinu týdně ve škole v tělocvičně? Pro několik kluků máme stavět hřiště! Kdo to jakživ slyšel? To by tak hrálo!“

Žádost zamítli a Vojtěchu Vontovi dokonce pohrozili soudním stíháním, jestli bude pobuřovat hrstku svých přívrženců takovými novotami.

Vojtěch Vont se však nedal zastrašit, a aby ukázal, že za ním nestojí jen „několik kluků“, ani pouhá „hrstka přívrženců“, vydal ustanovení, že večer se má v každém okně, kde bydlí nějaký chlapec nebo děvče, kteří si přejí stavbu hřiště, rozsvítit barevný lampión.

Ještě téhož dne začali všichni hoši a dívky ve Stínadlech vyrábět lampióny, někteří si je koupili v obchodech již hotové, a když se do stínadelských uliček snesla večerní tma, rozsvítily se stovky světel v červených, modrých, zelených a žlutých lampiónech.

Velký povyk způsobil úvod v TAM-TAMU, kde se Druhostraníci dočetli, že Rychlé šípy budou spolupracovat s Vonty a že dokonce zasáhnou do voleb Velkého Vonta. Některé prudké hlavy říkaly, že to není správné, aby se Druhostraníci – byť jsou to třeba i Rychlé šípy – bratříčkovali s Vonty, uvážlivější a rozumnější hoši a děvčata však postup Rychlých šípů jen schvalovali. Viděli v tom pomoc dobré věci. Také ve vrácení vontské kroniky do Stínadel neshledali nic pochybného.

Nikdo nikdy nemohl bezpečně říct, co všechno se stane v této podivné čtvrti. Byl zde i poslední Velký Vont, který měl předloni Losnovi předat svůj úřad, zahájil zasedání starou zahajovací formulí: „Buďme svorni!“

,Členové Rady povstali a vzkřikli: „Žlutá je barva naše!“ „Nevyzraďme nic, co víme!“ pravil zase bývalý Velký Vont. Rada odpověděla jakoby jedněmi ústy: „Mlčenlivost chrání nás!“ Tím bylo zasedání zahájeno.

„Slavné údobí vontských dějin se znovu otvírá,“ začal bývalý Velký Vont svou řeč. „Po více než jednoroční nečinnosti se scházejí dnes náčelníci stínadelských ulic, aby odevzdali své hlasy těm, kterým důvěřují. Po době bezvládí a zmatků se mají Vontové opět spojit v jeden nerozborný celek s pevnou organizací a kázní, jako tomu bývalo dříve. Dnes, kdy důvtipem a statečností těch, kteří nejsou z našeho středu, Rychlých šípů z Druhé strany, jsme dostali do rukou první vontskou kroniku, známe snahy Vojtěcha Vonta. Chtěl zabezpečit Stínadlům mír, klid, přátelství. A my chceme v těchto snahách pokračovat. Potřebujeme však člověka, který by celou svou osobností dával dobrý příklad a usměrňoval nás, potřebujeme nového Vojtěcha Vonta.

Proto jsme dnes zde, abychom ho zvolili. Na něm bude záviset, jak budeme dodržovat zásady Vojtěcha Vonta a zda nové vontské údobí bude skutečně údobím míru, nebo jen nových rozbrojů, nesprávností a násilí. Volme proto dobře!“  Vysvětlil ještě pravidla voleb a potom předstupovali jednotliví zástupci různých skupin a předkládali písemné seznamy svých členů.

Někteří přicházeli ke stolu Rady skromně, nejistě, jiní pánovitě, hrdě, neboť mysleli, že jejich skupina má nejvíc členů. Za Žlutý květ odevzdal seznam Losna. Podíval se přitom významně na bývalého Velkého Vonta a řekl mu: „Vzpomínáš si, jak jsi mi tenkrát v jakubském kostele předal ježka v kleci?


Vontská rada dávala seznamy s menším počtem členů dospodu, s větším počtem navrch. Sešit Žlutého květu byl pořád nahoře, žádná jiná skupina zatím neměla více přívrženců než on. A sešit tam zůstal až do konce voleb! Zajistit podmínky pro rozvoj všech dopravních systémů nezbytných pro fungování města, přednostně pro rozvoj integrované veřejné dopravy a takové podmínky, které omezí individuální automobilovou dopravu směrem do centra města. Žlutý květ zvítězil!

Vláďa Dratuš vystoupil skromně a promluvil: „S vaší pomocí chci udělat Stínadla takovými, jakými byla za dob Vojtěcha Vonta. Při památce mrtvého Roberta Komoura slibuji, že pokud budu na místě, které jste mi svěřili, nedopustím, aby bylo ve Stínadlech pošlapáváno právo a čest a porušována svornost. Zajistím rozvoj všech systémů technické infrastruktury, které jsou podmínkou pro další rozvoj města. Žlutá je barva naše!“

Zpráva o vykonané volbě a o vítězství Žlutého květu se rozšířila nejdříve naplněným dvorem a pak na ulice před domem. Píseň Vontů se znovu ozvala a Vontové ji zpívali nadšeně a silně.

Pak se otevřela velká vrata kůlny a z ní vyjíždí klubovní vůz Žlutého květu, čerstvě promazaný kolomazí, ozdobený žlutým kvítím, na něm stojí Vláďa Dratuš s ježkem v kleci dosud v ruce, obklopen původními členy i Rychlými šípy. Vůz táhnou a tlačí nesčetní přívrženci a vyjíždějí průjezdem ven, do ulice, kde je vítá bouřlivý jásot všech Vontů.

Jásají a vůz pozdravují už i ti, kteří dali svůj hlas jiné skupině. Ano, ve Stínadlech zavládne svornost, bude zde zase mír a spolupráce jako kdysi dávno. Jednou budou všechny ty úzké, křivé a věčně vlhké uličky zbourány a na jejích místech vyrostou široké světlé ulice, ve kterých bude slunce až pozdě do večera. Nebezpečná, nezdravá Stínadla zmizí, tak jako dorostou a odejdou Vontové, kteří je dnes obývají.

 

(S použitím textu Stínadla se bouří)